Vítězslav Novák: 秋天交響曲第三樂章

從沒聽說過這個作曲家，也沒聽說過這支秋天交響曲， 捷克那塊熱土是有音樂

文字來自youtube

Vítězslav Novák (1870-1949): Autumn Symphony, Op. 62 (1931-4)
for male and female chorus and orchestra
3. Adagio (pt. 1/3)

Picture: Antonín Hudeček - Landscape

Czech Philharmonic Orchestra
Conductor Karel Ančerl

Unfortunately, some great works of significant composers are almost unknown or there's even no possibility to find a recording somewhere. Choral symphony called "Autumn" by Dvořák's pupil Vítězslav Novák also has this fate. It's a reflection on the brevity of life and passing of time, work of balancing life, consolation and celebration of joys and beauties that life has brought but also still CAN bring.

In this video there are recorded the first ten minutes of the 3rd movement, something like an orchestral prelude to the long elegiac choral conclusion of the symphony. It's a music of consolation and gratitude for the beauties.

The movement begins with the harrowing melody of the first movement but the music is calming slowly and in 2:48 two quotes from Novák's earlier works are appearing: the theme of monumental monothematic tone poem for piano called "Pan" and after that the theme of lyrical fugue from String Quartet No. 2 (both pieces are to find on YouTube). Both themes are the adoration of nature.

Vítězslav Novák (1870-1949): Autumn Symphony, Op. 62 (1931-1934)
3. Adagio (pt. 2/3)

Picture: Antonín Hudeček - Forest Path

The first nine minutes of the choral conclusion of the symphony. Content of the music is expressed in the lyrics. Author of the poem is Jaroslav Borecký. Sorry for not very good translation, it's rather difficult text for me.

Male choir:
How long ago it seems to be when we mourned for the loss of dear beings,
for the betrayal of friends, that hardly the soul endured grief.
Why to remeber the anger of enemies, the coolness of the powerful, now in the mild days
when there's so much immense beauty in the spilled sunshine all around.

Female choir:
Hush, hush, human spirit, beauty is calling, hear, oh, hear,
rise higher up!

Male choir:
Can see from the rock into the deep where the waves mute even whispering,
all is silent, falling asleep, colorful hillside is dreaming just its musing motionless.
Slim birches are yellowing here, beech is reddening, fulgent maple is mixed with oaks
in the symphony of colors, with elms, hornbeams, ashes, the sight is mixing hundreds of shades!
So much beauty everywhere!

Female choir:
Hush, hush, human spirit, beauty is calling, hear, oh, hear,
rise higher up! into the holy realm of eternal beauty, of which you dream all your life,
enter now!

Male choir:
Appeased autumn is looking into the human soul
with its deep eye. Where passion seethed yesterday, all is merging
in the silent bliss which is heaven of the grace. The region is silent, slumbering.
Peace! How sweet it would be to die! Pan's reed is singing.

Female choir:
Hush, hush, human spirit, beauty is calling, hear, oh, hear,
rise higher up! into the holy realm of eternal beauty, of which you dream all your life,
enter now!

Male choir (simultaneously):
Spirit eternally thirsty for the dive into the springs of beauty,
like into the Castalian Spring, just wants to dream you,
oh, beauty of nature that give him the wings.
Hush, hush, human spirit, beauty is calling, hear, oh, hear,
rise higher up! into the holy realm of eternal beauty, of which you dream all your life,
enter now! Rise higher up!

-------------------------------------

Mužský sbor:
Jak se zdá dávno, co jsme truchlili nad ztrátou bytostí drahých,
nad zradou přátel, že stěží duch unesl bol.
Nač teď nepřátel zloby, chladu mocných vzpomínat za dnů vlahých,
když v rozlitém slunci tolik je krásy nesmírné kol.

Ženský sbor:
Ztiš se, ztiš se, duchu lidský, krása volá, slyš, o, slyš,
stoupej výš!

Mužský sbor:
Je se skály zříti v hlubinu, kde vlny i šeptání tlumí,
vše ztichlo, usíná, bez hnutí stráň pestrá sní jen své dumy.
Zde žloutnou štíhlé břízky, rudne buk, zářivý javor v tu barev symfonii
se mísí s duby, jilmy, habry, jasany, sta odstínů zrak spíjí!
Co krásy všude!

Ženský sbor:
Ztiš se, ztiš se, duchu lidský, krása volá, slyš, o, slyš,
stoupej výš! v krásy věčné svatou říš, o níž celý život sníš,
vejdi již!

Mužský sbor:
Jeseň se usmířená hlubokým okem dívá
v nitro člověka. Kde ještě včera vřela vášeň, splývá
vše v tiché blaženství, jež milostí je nebe. Kraj mlčí, dřímá.
Klid! Jak sladko bylo by mřít! Pan na třtinu zpívá.

Ženský sbor:
Ztiš se, ztiš se, duchu lidský, krása volá, slyš, o, slyš,
stoupej výš! v krásy věčné svatou říš, o níž celý život sníš,
vejdi již!

Mužský sbor (současně):
Duch věčně žíznivý nořit se v krásy zřídla,
jak v zdroje kastalské, jen touží vysnít tebe,
ó, kráso přírody, jež jemu dáváš křídla.
Ztiš se, ztiš, duchu lidský, krása volá, slyš, o, slyš,
stoupej výš! v krásy věčné svatou říš, o níž celý život sníš,
vejdi již! Stoupej výš!

Vítězslav Novák (1870-1949): Autumn Symphony, Op. 62 (1931-1934)
3. Adagio (pt. 3/3)

Picture: Antonín Hudeček - Autumn Mood

The last part of the choral conclusion of the symphony. Begins with the quote from piano poem Pan. You can hear there these words of Jaroslav Borecký's poem:

(Male choir:)
...The region is silent, slumbering.
Peace! How sweet it would be to die! Pan's reed is singing.

Female choir:
Hush, hush, human spirit, beauty is calling, hear, oh, hear,
rise higher up! into the holy realm of eternal beauty, of which you dream all your life,
enter now!

Male choir (simultaneously):
Spirit eternally thirsty for the dive into the springs of beauty,
like into the Castalian Spring, just wants to dream you,
oh, beauty of nature that give him the wings.
Hush, hush, human spirit, beauty is calling, hear, oh, hear,
rise higher up! into the holy realm of eternal beauty, of which you dream all your life,
enter now! Rise higher up!

---------------------------------------

(Mužský sbor:)
...Kraj mlčí, dřímá.
Klid! Jak sladko bylo by mřít! Pan na třtinu zpívá.

Ženský sbor:
Ztiš se, ztiš se, duchu lidský, krása volá, slyš, o, slyš,
stoupej výš! v krásy věčné svatou říš, o níž celý život sníš,
vejdi již!

Mužský sbor (současně):
Duch věčně žíznivý nořit se v krásy zřídla,
jak v zdroje kastalské, jen touží vysnít tebe,
ó, kráso přírody, jež jemu dáváš křídla.
Ztiš se, ztiš, duchu lidský, krása volá, slyš, o, slyš,
stoupej výš! v krásy věčné svatou říš, o níž celý život sníš,
vejdi již! Stoupej výš!